Mužakov

Mužakov/ Mužakow/ Bad Muskau je městečko a zámek, které se nacházejí v severní části Horní Lužice na řece Nise. Mužakov proslul především zámeckým parkem v anglickém stylu, který byl založen Hermannem von Pückler-Muskau v 19. století. Městečko, zámek a část zámeckého parku leží v Německu, větší část zámeckého parku východně od řeky Nisy byla podruhé světové válce přiřknuta Polsku. 

Z města Běła Wóda/ Weisswasser lze do Mužakova dojet úzkokolejnou železniční tratí v délce 7 km.

Dějiny panství

V Mužakově se již v dávných dobách střetávaly dvě významné obchodní stezky. Nejstarší stavby sloužily k zajištění bezpečnosti této cesty i celnice, nacházející se u přechodu přes řeku Nisu. Opevněné místo, poprvé zmíněné roku 1245, bylo podle dnešních poznatků vodní hrad s výraznou věží.

O nejstarších držitelích panství máme jen málo zaručených zpráv. Teprve okolo roku 1253 je zmíněn markrabě Jindřich Míšeňský (Heinrich der Erlauchte von Meißen), držitel mýtného práva v Mužakově.

Prvním jednoznačně doloženým vlastníkem byl Bodo von Ilenburg. Hrad měl v držení mezi léty 1316 a 1361. V listině císaře Karla IV., kterou roku 1361 předal mužakovské panství jako léno Jindřichu z Kittlitzu, je hrad opatřen přívlastkem veste, což podtrhuje jeho tehdejší význam. Hrad patřil k jedněm z mála hornolužických opevnění, které mohlo užívat toto označení.

Do poloviny 15. století zde vzniknula významná pevnost. Stavitelé přitom široce využívali přírodní podmínky. Na jihu, východu a severu chránily hrad bažinaté nížiny Nisy.

Mezi dalšími vlastníky byl významný český rod Bibernštejnů, který přišel do Čech ve 13. století pravděpodobně z Míšně. Václav z Bibernštejna propůjčil roku 1452 Mužakovu městská práva. Když roku 1551 zemřel Kryštof Bibernštejnský, který nezanechal potomky, propadlo panství českému králi.

V 16. století došlo ke změnám ve způsobu vedení válek, silně opevněné hrady ztrácely na významu. Nové společenské poměry vyžadovaly reprezentativní zámecké sídlo. S prvními přestavbami mužakovského hradu na zámek započali již Biberštejnové. K zásadní přestavbě do podoby zámku došlo za Fabiana von Schoenaich po ničivém požáru v roce 1586.

Roku 1597 prodal císař Rudolf II. panství Vilému z Donína. Sňatkem dědičky Kateřiny z Donína se roku 1644 dostává zámek Mužakov do držení rodu Callenbergů. Zámek a panství zůstává v callenberském vlastnictví přes čtyři generace. Ve vlastnictví rodu Callenbergů se panství nacházelo nejdéle.

Za třicetileté války byl zámek poškozen. V letech 1646 až 1653 byl Curtem Reinickem I. von Callenberg obnoven v barokním slohu. Za Callenbergů došlo nejen k významným stavebním změnám, ale i nové výstavbě. Curt Reinicke II. von Callenberg nechal postavit Šlechtický dům (Zahradní palác), vysloužilou strážní budova nechal přestavět na Úřední dům (sídlo správy panství), zřídil tropický dům v západním křídle atd.

Od roku 1798 do roku 1845 je držitelem stavovského panství a zámeckého komplexu šlechtický rod Pücklerů. Hermann von Pückler-Muskau (1785-1871) plánoval rozsáhlou přestavbu zámku podle návrhů Karla Friedricha Schinkela. Své představy zachytil v zahradní knize Náznaky krajinářského zahradnictví z roku 1834. Z důvodu vysokých nákladů však uskutečnil jen malou část ze svých plánů. Hermann Pückler proslul především jako zakladatel anglického parku, který vytvářel v letech 1815 - 1845.

Mezi dalšími vlastníky stavovského panství Mužakov byli i hrabata Nosticové. Princ Wilhelm Friedrich Karl von Oranien-Nassau provedl rozsáhlou přestavbu budov v neorenesančním slohu.

Roku 1883 kupuje panství vévoda Traugott Hermann von Arnim. Arnimové zůstali vlastníky mužakovského panství až do znárodnění v roce 1945.

V dubnu roku 1945 probíhaly v zámeckém parku těžké boje mezi Rudou armádou a ustupujícími německými vojsky. Při prolomení německých postavení byly vážně poškozeny budovy i park, poté vypleněny místním obyvatelstvem. Cenné umělecké předměty odvezl lipský obchodník s uměním Wieland. Nový zámek podlehnul požáru.

V roce 1945 se zámecký soubor stal majetkem města Mužakova. Budovy byly přizpůsobeny novému využití, léčebným a odpočinkovým účelům. Od roku 1965 probíhala obnova Starého zámku, připravovaná obnova Nového zámku se v období NDR neuskutečnila, budova zůstala v troskách.

1. ledna 1992 přešel park a zámek do vlastnictví Svobodného státu Sasko, tento majetek byl následně převeden do nadace Pücklerova parku Mužakov/ Fürst-Pückler-Park Bad Muskau. V letech 1995 - 2011 byl obnoven Nový Zámek.

Nový zámek

Původní stavbou byl středověký vodní hrad. Pozůstatky zdiva se nacházejí v podzemí jižního křídla. Podle průzkumů zde byla vybudována hradní věž o vnitřním rozměru asi 6 x 7 m, v západním směru navazovala honosná obytná stavba.

Na sever od věže se nacházel mostní dům, ze kterého bylo možné opustit hrad k brodu přes řeku Nisu. Součástí opevnění byla i strážnice, dnešní Starý zámek. Zatímco na jihu, východu a severu byl hrad obklopen bažinami, ochranu v západním směru převzaly opevňovací kruhovité zdi. Hrad byl dále chráněn soustavou vodních příkopů. Předhradí bylo umístěno na jih od hlavního hradu.

Na severní straně hradu později přibyly hospodářské a obytné budovy. Základy těchto staveb byly použity při výstavbě severního křídla zámku.

Při řadě přestaveb, které probíhaly od 16. století, byl hrad přebudován do podoby zámku.

Za třicetileté války byl zámek poškozen. V letech 1646 až 1653 byl Curtem Reinickem I. von Callenbergem obnoven v barokním slohu. V té době měl zámek již tři křídla. Callenberg, zemský správce Horní Lužice, byl současně zodpovědný za obnovu Ortenburgu v Budyšíně. Lze předpokládat, že italští štukatéři Julio Vineti a Johann Comotan odvedli práci nejen v Budyšíně, ale také v Mužakově. Svým uměním nejspíše vyzdobili Rytířský sál, který byl nedávno podle dochovalých obrázků obnoven.

Rozsáhlou přestavbu budov v neorenesančním slohu provedl Wilhelm Friedrich Karl von Oranien-Nassau. Architektonický návrh vypracovali Maxmilian Franz Strasser a Hermann Wenzel. Také Starý zámek (Úřední dům) a Šlechtický dům byly přizpůsobeny tomuto stavebnímu slohu, tím byla uskutečněna Pücklerova představa o jednotě tří havních budov. Při pozdější stavební činnosti však byly mnohé z neorenesančních úprav odstraněny.

Stavební zásahy dalších vlastníků Arnimů byly v některých případech necitelné, vedené spíše okamžitým zájmem a prospěchem (například nepřirozená přístavba slavnostního sálu a kuchyňského zařízení na severní stranu Nového zámku).

V roce 1945 byl zničen požárem a chátral celých 50 let. V roce 1995 byla zahájena obnova Nového zámku, ukončena byla roku 2011.

Dnešní Nový zámek je novorenesanční budova se třemi křídly. V rozích jsou umístěny dvě nestejně vysoké věže. Zámecký dvůr se otevírá směrem na východ, křídla zámku svírají vyvýšenou plošinu, ze které klesá směrem do parku schodiště. Na okrajích schodiště jsou umístěny sochy lvů, erbovního zvířete rodu Oranien-Nassau.

Ve středním křídle Nového zámku je umístěno informační středisko pro návštěvníky nadace Pücklerova parku Mužakov. V jižním křídle se nachází stálá výstava, která je věnována Hermannu Pücklerovi. Severní křídlo slouží ekologické výchově a vzdělávání, s důrazem na péči o park. Jižní věž je možno navštívit jako vyhlídkovou.

Starý zámek

Budova Starého zámku původně sloužila jako strážnice a tvořila součást opevnění. Curt Reinicke II. von Calenberg jej přebudoval na sídlo správy panství, tzv. Úřední dům. Označení Starý zámek začal užívat Hermann Pückler, který pro svůj park - podobně jako tomu bylo u dalších anglických parků - potřeboval starobylou stavbu.

Hlavní čelo je Starého zámku je obráceno do města. Přepychový barokní vstupní portál zpestřují znaky šlechtického rodu Callenbergů a Donínů. Vstupní hala se dvěma postranními schodišti dává tušit někdejší určení budovy.

Od roku 1965 probíhala obnova Starého zámku, podoba byla navrácena do staršího barokního stavu.

Ve výklenku nad vstupem stojí socha „divokého muže" (z erbu města Mužakova), Flory a Hygie. Ty byly umístěny až v roce 1974 po obnově budovy, tvůrcem je drážďanský sochař Werner Hempel. Původně stály ve výklencích kamenné sochy dřívějších vlastníků stavovského panství, Fabiana von Schoenich, Karla Kryštofa z Donína a Curta Reinicka II. von Callenberg. Tyto sochy byly za druhé světové války silně poškozeny, jejich zbytky stojí dnes na schodišti Nového zámku.
Zadní čelo Starého zámku je ozdobeno bohatým středním rizalitem.

Dnes jsou v této budově umístěny turistické informační středisko, městské muzeum a úřady. Podkroví poskytuje zázemí malému koncertnímu sálu.

Šlechtický dům

Navenek jednoduchá stavba je umístěna na hlavním čele Nového zámku. Byla vystavěna Curtem Reinickem II. von Callenberg a sloužila jako zahradní palác. Později byla využívána jako divadlo nebo jako hostinec. Hrabě Traugott Hermann von Arnim-Muskau roku 1934 přestavěl Šlechtický dům jako vdovské sídlo své matky, budova získala své dnešní prosté vzezření.

Šlechtický dům je jednou z mála budov, která neutrpěla žádné válečné škody. Od roku 1946 do roku 1949 zde byla zřízena vojenská nemocnice. Od 1950 sloužila lázeňským účelům (prováděly se zde rašelinné koupele).

Konírna

Čtyřstranný dvůr sloužil jako stáj, pro odstavení kočárů a zemědělských strojů, byly zde i byty pro úředníky zajišťující provoz stavovského panství. Setkávají se tu dva stavební styly, na severu stojící obytné stavby jsou vybudovány ve slohu románské gotiky, ostatní budovy jsou vystavěny v novorenesančním slohu.

Budovy jsou v současnosti využívány jako byty, spolkové prostory, kavárna a prodejny. Ve stáji se pořádají výstavy, v budoucnu by však měla plnit úlohu koncertního sálu, aby se oranžerie mohla vrátit ke svému původnímu určení.

V blízkosti se nachází někdejší jízdárna postavená v roce 1923.

Oranžerie a skleníky

Oranžerii nechal vybudovat Hermann Pückler, z důvodů nevhodného stanoviště však dal stavbu dvakrát strhnout a postavit na jiném místě. Dnešní stav po obnově odpovídá nejvíce návrhu Ludwiga Persia z roku 1844. Oranžerie má nezvyklou architekturu, mísí se zde prvky gotického a maurského stavebního stylu.

Sál oranžerie je využívána k pořádání koncertů a seminářů. Kancelářské prostory slouží nadaci Pücklerova parku Mužakov.

Na jih od oranžerie se nachází skleníky vybudované knížetem Pücklerem. Pro veřejnost jsou nyní skleníky uzavřené.

Park

Pücklerův park Mužakov/ Fürst-Pückler-Park Bad Muskau, pojmenovaný po svém zakladateli Hermannovi von Pückler-Muskau, s celkovou plochou 830 hektarů je největším anglickým parkem ve střední Evropě. Zhruba ze třetiny se nachází v dnešním Sasku, větší díl parku leží východně od Lužické Nisy v Polsku. Obě části parku jsou však propojeny mostem. Od 2. července 2004 patří park ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO.

Hermann Pückler založil pak v letech 1815 - 1845. Skupování pozemků, velkorysé úpravy povrchu, navážení úrodné zeminy (písčitá půda byla pro některé porosty nevhodná) i další obrovské výdaje přivedly brzo Hermanna Pücklera do finančních potíží, které jej pak provázely po celou dobu budování parku. V roce 1845 musel Hermann Pückler z důvodů dluhů prodat panství Mužakov. Přesídlil do Rogeńce/ Branitz na okraji Chotěbuze, kde v menším měřítku pokračoval v budování parku.

Mužakovský park navrhnul zahradní architekt Jacob Heinrich Rehder, úpravy blízkého okolí Nového zámku byly svěřeny Adeyu Reptonovi. Po Pücklerově odchodu své umění uplatnil Rehderův žák Eduard Petzold. Stromová školka pod jeho vedením proslula v celé Evropě.

Kvůli zřízení parku byla přesídlena ves Kobolin obývaná Lužickými Srby (také další vesnice v okolí byly ještě do konce druhé světové války lužickosrbské). Pückler nechal odstranit zbytky opevnění i řadu dalších staveb.

Úspěšně, ale velkými náklady nechal přesazovat již vzrostlé stromy (až čtyřicetileté). Uměle vytvořené rameno Nisy tzv. Hermannova Nisa se malebně klikatí a napájí dvě jezera, přes rameno vedle řada můstků. Vybudovány byly dále oranžerie a skleníky, gloriet s výhledem na údolí Nisy, lázeňský park okolo budovy pozdějších Hermannových lázní a další drobné stavby.

Podle vzoru Humphry Reptona rozdělil Hermann Pückler park na tři části. Na zámek v bezprostředním okolí navazovaly pestrobarevné květinové zahrady jako prodloužení obytných prostor. Následovala přechodová část vyplněná květinovými a keřovými výsadbami. Zde Hermann Pückler používal určité množství exotických druhů květin a dřevin. Za ozdobným plotem začínala třetí a největší část, samotný park. V této části již volil Pückler dřeviny v nivě Nisy původní (duby, jilmy, lípy).

Projevem pokrokového smýšlení Hermanna Pücklera byla skutečnost, že park ponechal přístupný veřejnosti.

Další vlastníci panství zámecký park dále rozšiřovali.

Nové státní hranice stanovené po druhé světové válce rozdělily park mezi Německou demokratickou republiku a Polsko. Hlavní budovy se ocitnuly na německé straně, zatímco větší část parku byla přiřknuta Polsku. Části parku byly využívány jako polnosti, některé části byly zastavěny. Park byl dále chráněn jako přírodní oblast, z důrazem na zachování přírodních hodnot. Německé části parku se od 60. letech minulého století dostaly pod památkovou ochranu, postupně byla obnovena podoba anglického parku.

Polská část až do převratu v roce 1989 zarůstala, obnova anglického parku probíhá až v posledních letech. Součástí polské části parku je i sad starých odrůd ovocných stromů, kterému se v poslední době dostává také péče.

Odkazy a více

www.zahrada-park-krajina.cz Pücklerův krajinářský park Muskau - proměny v čase

www.waldeisenbahn.de lesní železniční dráha

Fotogalerie - Další informace - Tisk