Lužické hory

Lužické hory/ Lausitzer (Zittauer) Gebirge tvoří jižní hranici Lužice. Ačkoli to nejsou ani rozsáhlé, ani vysoké hory, přesto tvoří významný předěl mezi hornatým českým vnitrozemím a mírně zvlněnou až rovinatou Lužicí. Často například nastávají značné rozdíly v počasí na severních a jižních svazích hor.

Pohled z Luže jižním směrem

Po geologické stránce jsou tyto hory tvořeny především pískovci, kterými ve třetihorách na mnoha místech pronikla k povrchu žhavá láva. Znělcové, trachytové a čedičové horniny vyznačující se značnou odolností a zároveň pískovce podléhající erozním procesům daly vzniknout typickému tvaru Lužických hor. Protáhlé hřbety a výrazné kuželovité vrchy se tak střídají s rozmanitými tvary pískovcových skal, místy i skalními městy, která jsou nejlépe vyvinuta na severní straně pohoří.

Skalní město v Ojvíně

Na jihovýchodním okraji hor u Jítravy se nacházejí i štěrkopísky zanechané ledovcem, který sem dosáhl od severu. Ledovce se významnou měrou podílely na tvarování především krajiny Dolní Lužice.

Nejvyšší horou je Luž (793 m n.m.), ležící na státní hranici, dalšími významnými vrcholy jsou Jedlová (774 m), Klíč (760 m), Hvozd (750 m) a Studenec (736 m). Pramení zde říčka Kamenice a četné přítoky Ploučnice, jako například Sporka, Svitavka nebo Heřmanický potok. Severní svahy jsou odvodňovány menšími přítoky Nisy a Mandavy. Svůj pramen tu však nemá žádná z významných řek protékajících Lužicí. Po hřebeni hor prochází evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.

Až do 13. - 14. století byly Lužické hory porostlé neprostupným pohraničním hvozdem. Původní bučiny byly v době velkého rozmachu sklářství po 15. století téměř vykáceny a postupně nahrazeny smrkovými, případně borovými lesy. Zbytky bukových lesů s vtroušenými jedlemi, javory a jilmy se zachovaly pouze na odlehlých místech a vrcholcích hor. K přírodovědecky nejhodnotnějším částem patří také vlhké horské a podhorské louky s výskytem vzácných druhů rostlin, nivy potoků a význačné skalní útvary. Za zmínku stojí i tisícileté tisy v obci Krompach, které ačkoli nevynikají ani výškou, ani mohutností, zaujmou svým stářím. V roce 1976 byly Lužické hory vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí.

Na území hor se zachovaly zříceniny několika hradů, z nichž nejznámější je na české straně Tolštejn, na lužické straně Ojvín. Ve zřícenině Kamenického hradu je vestavěná rozhledna, z hradů Milštejna, Fredevaldu a Starého Falkenburka zůstaly jen nevýrazné zbytky zdiva. Z četných vrcholů jsou nádherné daleké rozhledy, zvláště z Klíče, Luže, Hvozdu a Jedlové. Lužické hory vynikají i zachovalou lidovou architekturou.

Vesnická chalupa ve Svoru

Do Lužických hor se můžete dopravit parní úzkokolejkou. Výchozí stanici naleznete v Žitavě hned u nádraží. Pomalou jízdou, která dává dost času na vnímání okolní krajiny, doprovázeni dýmem a houkáním parní lokomotivy, můžete dojet do Ojvína nebo Jonsdorfu.

Odkazy a více

www.luzicke-hory.cz  povšechné stránky o Lužických horách

www.luzickehory.ochranaprirody.cz  správa chráněné krajinné oblasti Lužické hory

Fotogalerie - Další informace - Tisk