Hornolužická vrchovina

Hornolužická vrchovina/ Oberlausitzer Bergland je žulová hornatina dosahující výšky okolo 500 m.n. m., která vyplňuje jižní část Horní Lužice včetně Šluknovského výběžku. Zasahuje k Budyšínu, na západě se táhne po hranici historické Lužice až ke Kinsbórku na východě se dotýká Zhořelce. Hornolužická vrchovina je součástí lužického žulového masivu, který je oddělen od okolí lužickým zlomem, podle kterého byl koncem druhohor vyzdvižen nad okolní pískovcové plošiny. Nevyšším vrcholem je Hrazený (608 m. n. m.), který se nachází ve Šluknovském výběžku na české straně hranic. Německá část Hornolužické vrchoviny se vyznačuje velmi hustým osídlením.

Hornolužická vrchovina

Hlavní část vrchoviny je tvořena několika dlouhými hřbety, které se táhnou souběžně. Směrem od západu k východu to jsou hřebeny: Unger (537) - Tanečnice (597) - Hrazený (608), dále Valtenberg (587) - Jitrovník (509), dále Weifaer Höhe (504) - Běłobóh/ Bieleboh (499 m. n. m.) - Kotmar (583) a dále Pichow/ Picho (499) - Mnišonc/ Mönschwalder Berg (447) - Čornobóh/ Czorneboh (561 m. n. m). Některé vrcholy jsou skalnaté. Jména dvou významných vrchů jižně od Budyšína, Čornobóh a Běłobóh, nepocházejí z doby lužickosrbských Milčanů, jak by bylo možné usoudit podle slovansky znějících názvů, ale vznikla teprve v období romantismu. Romantická působivost obou vrcholů je bohužel posunuta do konzumní roviny díky rozhlednám s restauračním zařízením a blízkým parkovištím.

V severozápadní, Kamenecké části vrchoviny, vynikají kopce Heja/ Keulenberg (413) a Hochstein (449). Hornatina západně od Zhořelce přesahující výškou 400 m. n. m. nese název Wysočiny/ Königshainer Berge.

K Hornolužické vrchovině můžeme počítat i osamělé čedičové nebo znělcové kupy, například Lubijskou horu/ Löbauer Berg u Lubije nebo Sedło/ Landeskrone u Zhořelce, vzniklé vulkanickou činností, kterou bylo utvořeno i České středohoří.

V Hornolužické vrchovině pramení Spréva, symbol srbské Lužice, která protéká oblastmi Horní i Dolní Lužice osídlenými Lužickými Srby. Nejvýznamnější, walddorfský pramen Sprévy, jeden ze tří pramenů, se nachází na svahu vrchu Kotmar, jižně od Lubije nedaleko českých hranic.

Kotmar

Před Budyšínem se Spréva prodírá Hornolužickou vrchovinou (zhruba mezi Dobrušou/ Doberschau a Budyšínem) a vytváří sevřené, skalnaté, velmi působivé údolí.

Skalnaté údolí Sprévy před Budyšínem

Na svazích Hochsteinu u Biskopic pramení Černý Halštrov protékající západní Lužicí, městy Kamjencem, Wojerecemi a Złym Komorowem, později ústící do Labe. V kopcovité krajině mezi Zhořelcem a Lubijí pramení Bílý a Černý Tšupc, drobnější toky Horní Lužice, které se slévají u Hamoru a u Sprjowja ústí do Sprévy.

Hornolužická vrchovina vyniká lidovou architekturou, především podstávkovými domy, kterých se v severních Čechách, Horní Lužici a Dolním Slezsku zachovalo odhadem 19 000. V současné době se uskutečňují přeshraniční projekty, jejichž cílem je zmapování a záchrana těchto domů.

Odkazy a více

www.sluknovsko.unas.cz  Společnost pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska

www.naturschutzzentrum-neukirch.de  ochrana přírody v Hornolužické vrchovině (i v češtině)

www.freizeitknueller.de  turistika v Horní Lužici (i v češtině)

Fotogalerie - Další informace - Tisk