Ochranov

Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se stala Horní Lužice jedním z přirozených cílů protestantského vystěhovalectví. Exulanti z Čech a Moravy oceňovali především zeměpisnou blízkost i hospodářskou vyspělost Horní Lužice. V 17. století zde vznikaly nejrůznější nekatolické sbory pobělohorských exulantů. Nejvýznamnější český sbor v Lužici vznikl tehdy v Žitavě a zde se udržel až do roku 1846.

Pobělohorské vystěhovalectví z Čech a Moravy nebylo ale nábožensky ani národnostně jednolité. Vedle Čechů do exilu odcházeli také Němci. Exulanti se hlásili vedle luteránského vyznání též ke kalvinismu a bylo mezi nimi i mnoho stoupenců Jednoty bratrské. V luteránském prostředí, které převažovalo v Horní Lužici, však nebyli stoupenci kalvínské víry příliš vítáni a na příslušníky Jednoty bratrské bylo často nahlíženo jako na podezřelé sektáře.

V době pobělohorské Jednotu bratrskou, jejíž kořeny vzniku sahají do přelomu let 1457-58, reprezentoval ve vyhnanství především Jan Amos Komenský, poslední biskup české větve Jednoty bratrské. Pro rozptýlené skupiny českých bratří se snažil zajistit politickou, hmotnou a především duchovní podporu. Zatímco ve vyhnanství jednotlivé skupiny Jednoty bratrské postupně zanikaly a začleňovaly se do jiných evangelických církví, v Komenského vlasti, zvláště pak na severní Moravě a ve Slezsku, i přes násilnou rekatolizaci, stále zůstávalo často i po dobu několika generací mnoho stoupenců Jednoty bratrské, většinou německé národnosti. Tito tajní stoupenci bratrské církve pod vlivem kazatele Kristiána Davida na počátku dvacátých let 18. století opouštěli své domovy a hledali v Sasku, především pak v Lužici, příznivější podmínky pro svůj náboženský život.

Nejvýznamnějším místem, jež je v Horní Lužici spjato s Jednotou bratrskou, je město Ochranov/ Herrnhut, které leží asi dvacet kilometrů od českých hranic. Ochranov byl založen roku 1722 Kristiánem Davidem na statcích nábožensky otevřeného a vnímavého hraběte Ludvíka Mikuláše Zinzendorfa (1700-1760).

Busta Ludvíka Mikuláše Zinzendorfa v Ochranově

Prvotními osadníky byli rodiny z okolí Fulneku na Moravě, které ve své vlasti tajně udržovaly tradice Jednoty bratrské. K nim rychle přibývali další osadníci. Hrabě Zinzendorf chtěl původně vytvořit z Ochranova vzornou náboženskou obec v rámci luteránské církve, avšak moravští přistěhovalci zůstávali při bratrské víře svých otců a dědů. Až po pětiletém údobí plném sporů, na základě společného duchovního prožitku při bohoslužbě, došlo 13.7.1727 vydáním tzv. herrnhutského statutu k usmíření zdejších evangelických náboženských směrů. Tento den je zároveň považován za den obnovy Jednoty bratrské. Za duchovní potomky české Jednoty bratrské uznával ochranovské bratry i Daniel Arnošt Jablonský, vnuk Jana Amose Komenského, biskup polské větve Jednoty. Ten roku 1737 na biskupa ochranovské Jednoty vysvětil i hraběte Zinzendorfa, který, ač původem luterán, konvertoval pod vlivem četby Komenského spisů k bratrské víře. Za samostatnou církev byla Jednota bratrská uznána v Sasku roku 1749.

Obyvatelé Ochranova žili osobitým životním způsobem, který v podstatě kladl důraz na prvotní zásady Jednoty bratrské: vzájemnou rovnost členů, pracovitost, skromnost a především dodržování náboženských a morálních zásad ve veřejném i osobním životě. Ochranovským šlo spíše o každodenní život podle náboženských zásad, než o celkovou nápravu církve a společnosti. Od založení se projevovalo duchovní vůdcovství Zinzendorfa (Hesla poprvé vydaná 1731 od té doby vycházejí jako pojítko církve po celém světě v řadě jazyků). Střediskem komunity se stal sborový dům s modlitebnou a panské sídlo Zinzendorfů. K tomu přibyly další budovy: sesterský, bratrský a vdovský dům, teologicko-pedagogický seminář a další. Roku 1840 byly do archivu získány důležité dokumenty z Lešna.

Ochranov byl od počátku svého vzniku především německou osadou, svou duchovní tradicí však přitahoval i náboženské exulanty české národnosti. Roku 1730 žilo v Ochranově 122 dospělých mužů, z nichž přibližně 90 pocházelo z Moravy nebo z Čech. Asi nejznámějším Čechem, který žil v Ochranově, byl František Vladislav Hek, předobraz hlavní postavy románu Aloise Jiráska F. L. Věk. Obrozenecký buditel Hek pobýval v Ochranově ve 30. a 40. letech 19. století a zabýval se zde výukou českého jazyka mezi potomky českých exulantů, kteří již mluvili jen německy. Rovněž překládal z češtiny do němčiny dokumenty Jednoty bratrské.

Zvonička v parku ve středu Ochranova

Další České sbory či kolonie Jednoty bratrské v Horní Lužici existovaly v 18. století například v Gebhardsdorfu (dnes Giebultow v polské Horní Lužici), v Gerlachsheiemu (dnes Grabiszyce Dolne také v polské Horní Lužici) nebo v Großhennersdorfu, který je vzdálen od Ochranova necelých pět kilometrů. Vystěhovalci z českých zemí byla roku 1742 založena i ochranovská kolonie, později vzdělávací ústav v  Nizke/ Nieski.

Přes řadu těžkostí se ochranovská Jednota bratrská postupně rozrůstala a v 18. století zakládala své další osady nejen v Německu, ale i v Holandsku, Anglii, Norsku, ale také Litvě a Rusku, později na dalších světadílech. Velmi významná byla její misijní i humanitární činnost především v Grónsku, na ostrovech Karibského moře i v Surinamu v Jižní Americe. Stala se z ní uznávaná církev působící ve světě pod latinským jménem Unitas fratrum i anglickým označením Moravian Church. Ke Komenského odkazu se dnes tak hlásí asi tři čtvrtě milionu členů  této církve, především v zámoří. V samotném Ochranově, který je dodnes považován za střed církve, žije asi 600 jejích příslušníků. Exulantská tradice je v současném dvoutisícovém Ochranově stále velmi živá a často připomínaná. V parku před bratrskou modlitebnou je umístěna busta hraběte Zinzendorfa a nedaleko odtud se nachází Komenského knihkupectví i Komenského ulice. V Ochranově dnes již česky hovořící občané nežijí, někteří obyvatelé však mají příjmení, jež svědčí o jejich dávném českém původu.

Komenského knihkupectví

Památky

Kostel Jednoty bratrské se nachází v samém středu Ochranova. Před kostelem se nachází busta hraběte Ludvíka Mikuláše Zinzendorfa. Kostel byl roku 1945 byl poškozen, po skončení druhé světové války byl obnoven.

Etnologické muzeum, které bylo založeno již roku 1878, dokumentuje misionářskou činnost Jednoty v uplynulých staletích především v zámoří.

Pod vrchem Hutberg nad Ochranovem se nachází velmi působivý bratrský hřbitov. Do země je tu zapuštěno šest tisíc jednoduchých náhrobních desek, které symbolizují rovnost členů Jednoty. Pouze v případě hraběte Zinzendorfa a jeho rodiny byla posmrtná rovnost přece jen porušena: rodinné náhrobky jsou sice prosté, ale přece jen odlišné. Rozdělen na část pro muže a pro ženy. Kromě místních členů Jednoty jsou tu pohřbeni i bratři a sestry z Grónska, z Jamajky a z dalších vzdálených zemí.

Odkazy a více

Fotogalerie - Další informace - Tisk