Dolnolužické vřesoviště

Dolnolužické vřesoviště/  Niederlausitzer Heidelandschaft, rozsáhlá, mírně vyvýšená a zvlněná oblast, se nachází na jihozápadě Dolní Lužice. Krajina, která vznikla po ústupu ledovce, se dnes vyznačuje hlubokými lesy, vřesovišti a řídkým osídlením. Vyskytují se zde také rozsáhlé mokřady a bažiny. Nejvyšší místo dosahuje výšky 153 m. n. m.

Středem Dolnolužického vřesoviště protéká Malý Halštrov, který pramení severozápadně od Zlého Komorowa a vlévá se u Wahrenbrücku do Černého Halštrova.

V Dolnolužickém vřesovišti se vyskytuje přirozený nížinný druh smrku, který je předmětem ochrany. Pozoruhodný je i výskyt jedle bělokoré a buků, působivé jsou rozsáhlé dubové lesy. Ještě na sklonku 20. století zde žil tetřev hlušec, nyní probíhají pokusy s jeho vysazováním.

Na jižních svazích, které přecházejí do rovin podél Černého Halštrova a Labe, byly vysázeny ovocné sady. Východní část území byla zasažena povrchovou těžbou hnědého uhlí.

Dolnolužické vřesoviště, vyvýšené, lesnaté a bažinaté území, bylo ve středověku zřetelnou přírodní hranicí, která oddělovala Dolní Lužici od Saska.

Dolnolužické vřesoviště

Vývoj přírody a krajiny

Zdejší krajina se začala utvářet po ústupu ledovce v Sálské době ledové před 180 000 lety. V místech dnešního Dolnolužického vřesoviště se utvořila obrovská nádrž, ve které se shromažďovala tající voda, štěrk a kamení. Pozdější zalednění sem již nedosáhlo. Zatímco v severněji ležících oblastech se zachovala četná jezera ledovcového původu, v oblasti Dolnolužického vřesoviště již došlo k jejich zanesení a přeměně na rozsáhlé mokřady a bažiny.

Výrazné změny krajiny v jihozápadní části Dolní Lužice přineslo slovanské, později německé osídlení, které se rozvíjelo především po založení kláštera v Dobrém ługu ve 12. století. Lidé mýtili lesy, zakládali pole, louky a pastviny, vysoušeli mokřady a těžili dřevo v lesích. V menší míře byla tímto vývojem zasažena i krajina Dolnolužického vřesoviště.

Ve středověku se na území Dolnolužického vřesoviště dobývala bahenní železná ruda. Za účelem plavení vytěženého dřeva zde bylo zřízeno několik struh, které protínaly krajinu.

Již v 19. století byla ve východní části zahájena těžba hnědého uhlí, která pokračovala ve 20. století. Plochy po těžbě jsou nyní upravovány: důlní jámy jsou zaplavovány vodou, okolní krajina zalesňována, část území je ponechána bez zásahů samovolnému vývoji.

Rozsáhlé plochy v Dolnolužickém vřesovišti byly ve 20. století užívány jako vojenská cvičiště.

Mokřady Dolnolužického vřesoviště 

Mokřady, podmáčené lesy, vodní plochy

Bažiny, močály a podmáčené lesy jsou významnou součástí Dolnolužického vřesoviště. Mnoho vzácných rostlin a živočichů zde nachází útočiště.

Močál Der Loben v jižní části Dolnolužické vřesoviště patří k největším močálům Dolní Lužice. V 18. století došlo k částečnému vysušení v důsledku zřízení strouhy pro plavení dřeva.

Chudá stanoviště obývá rosnatka okrouhlolistá, hmyzožravá rostlina, která doplňuje živiny, především dusík a fosfor, lapáním hmyzu. Roste zde plavuň vidlačka, podezřeň královská, jednokvítek velekvětý, klikva bahenní, hořec hořepník nebo rojovník bahenní. Tento močál má značný význam pro jeřába, který zde hnízdí a shromažďuje se. Hnízdiště zde má také ostříž lesní, luňák červený, luňák hnědý, chřástal vodní, sluka lesní, bekasina otavní nebo lelek lesní. Z obojživelníků a plazů se zde vyskytuje například rosnička, zmije obecná a užovka hladká. Skrytě a nerušeně zde žije vydra říční, lasice kolčava a kuna lesní.

Močál v přírodní chráněné oblasti Der Loben

Dolnolužické vřesoviště se vyznačuje přirozeným výskytem lužického nížinného smrku, který roste na vlhkých a podmáčených půdách. Dolnolužickým vřesovištěm probíhá severní hranice rozšíření smrku ve střední Evropě.

Na sušších stanovištích rostou smrky společně s borovicemi, často v podrostu s hasivkou orličí. Na podmáčených místech se vyskytují v podobě slatinného lesa společně s olší a břízou, v podrostu s vlhkomilným bezkolencem. Doprovodem smrku bývá i ptačinovec velkokvětý, pérnatec horský a mateřka trojžilná.

Hlavními druhy přirozených smrkových porostů jsou v této oblasti z malých sov sýček rousný a kulíšek nejmenší, z pěvců sýkora uhelníček, sýkora parukářka, drozd brávník nebo čížek lesní.

Lužický nížinný smrk je chráněn především v přírodních rezervacích Schadewitz a Suden. V přírodní rezervaci Suden dříve rostla i jedle bělokorá, její výskyt je doložen v historických pramenech z 18. století. Poslední stromy byly ale vykáceny v roce 1945. V současné době je jedle bělokorá opět vysazována.

Chráněná a z přírodního hlediska významná jsou i místa, která vznikla částečně lidskou činností. Jsou to vodní plochy s přilehlými mokřinami, které byly utvořeny v místech, kde probíhala těžba rašeliny nebo hnědého uhlí (Welkteich, Seewald). Ze vzácnějších rostlin lze jmenovat hořec hořepník, prstnatec plamatý, kruštík tmavočerný, prstnatec májový nebo rojovník bahenní. Z ptáků například jeřába, motáka pochopa, luňáka červeného nebo sluku lesní.

Tok Malého Halštrova, který protéká mělkým údolím v Dolnolužickém vřesovišti, byl v minulých stoletích napřímen. V roce 2007 byl zahájen projekt uvedení toku Malého Halštrowa do přírodního stavu. Obnovené zátočiny a slepá ramena jsou nejenom krásná pro člověka, ale také zvýšily rozmanitost rostlinných a živočišných druhů.

Nížinné smrky v přírodní chráněné oblasti Suden

Lesy, vřesoviště

Protikladem mokrých a bažinatých oblastí jsou výše položená, suchá, písčitá a štěrkovitá stanoviště. Jsou porostlá lesy dubu zimního s borovicí a břízou, pokryta vřesovišti, vyskytují se zde také porosty vzácného paličkovce šedavého.

Jeden z největších zachovalých lesů dubu zimního ve střední Evropě se nachází v rozsáhlém chráněném území Prösa, které leží v západní části Dolnolužického vřesoviště.

Vojenský prostor po desetiletí chránil území před některými lidskými zásahy, běžnými v hospodářské krajině. Střední část byla odlesněna a využívána jako vojenské cvičiště, v důsledku toho se zde vyvinula rozsáhlá vřesoviště. Vojenský prostor byl zrušen v roce 1989. Cílem ochránců přírody je udržet toto vzácně se vyskytující stanoviště v současné době i bez vojenského využívání. Zkoumají proto různé možnosti, jak toho dosáhnout, jak mimo jiné zabránit šíření lesa. Kromě odstraňování náletových dřevin je zde paseny ovce.

Pro přirozené staré dubiny a lesy dubo-borové je příznačná chudoba rostlinných druhů. Běžný je výskyt borůvek a brusinek, také vřesu. Vzácnostmi jsou bělolist nejmenší a mrvka myší ocásek.

Smíšený les dubu zimního se starými, vysokými stromy je vhodným životním prostředím pro ohrožené druhy ptáků, jakými jsou například čáp černý, strakapoud prostřední a holub doupňák. Dříve zde žil i tetřev hlušec. Ze savců je hodný zmínky zvláště plch velký. Vysoký podíl trouchnivějícího dřeva umožňuje přežití vzácných druhů hmyzu, mezi nimi také roháče obecného.

Mnohé druhy ptáků, které hnízdí na zemi, například linduška úhorní, strnad luční, bělořit šedý nebo lelek lesní, využívají také otevřenou krajinu vřesovišť.

V chráněném území Hohe Warte v severovýchodní části území (západně od Dobrého ługu) se vyskytuje původní, v Dolní Lužici vzácný buk lesní. Pro tyto lesy, ve kterých převládají duby, borovice a buky, je příznančné poměrně chudé složení podrostu. Kromě borůvčí a brusinčí se v porostu vyskytuje například ostřice kuklonosná, metlička křivolaká a hasivka orličí. Nápadná je značný podíl mechů.

Krajina bývalého vojenského cvičiště

Informační středisko Dolnolužického vřesoviště/ Naturparkhaus

Středisko se nachází v městečku Bad Libenwerda na Černém Halštrowě, na hlavním náměstí kousek od železničního nádraží. Prodává brožury, knihy a místní výrobky. Poskytuje informace, zprostředkovává přednášky a výpravy do přírody.

Naturparkhaus
Markt 20
04924 Bad Liebenwerda
Tel.: 035341/ 471594
e-mail: info(zav.)naturpark-nlh.de
web: http://naturpark-nlh.de/index.php?id=29

Ovocnářská výstavní a vzdělávací zahrada v Döllingenu

Po založení v roce 2000 bylo na území tří ha nashromážděno přes 400 odrůd ovocných stromů. Důraz je kladen především na odrůdy, které se vyskytují v okolí. Zahrnuty jsou jabloně, hrušně, švestky, trnky, třešně a višně, také skořápkovité ovoce, broskvoně, meruňky a kdouloně.

Zahrada také ukazuje, jakým způsopbem byly dříve obhospodařovány rozsáhlé oblasti sadů okolo Döllingenu, Hohenleipische a Kraupy.

Další údaje zde.

Odkazy a více

http://naturpark-nlh.de chráněná přírodní oblast Dolnolužické vřesoviště

Fotogalerie - Další informace - Tisk