Dolnolužický hřeben

Dolnolužický hřeben/ Niederlausitzer Landrücken je chráněná přírodní oblast, která byla zřízena v západní části Dolnolužického hraniční valu a v jeho severním předhůří. Dolnolužický hraniční val/ Niederlausitzer Grenzwall je pozvolný široký hřbet, který vyplňuje jižní část Dolní Lužice. Je pozůstatkem koncové morény ledovce Sálské doby ledové před 130 000 lety. V některých oblastech výrazně přečnívá krajinu a je zdálky viditelný, jinde je v okolní rovinaté krajině stěží rozeznatelný. Na několika místech se zvedají zřetelné vrcholky nebo rozlohou omezené pahorkatiny.

Nejvyšší místa Dolnolužického hraniční valu leží ve východní polské části Lužice, kde přesahují výšku 200 m. n. m. (Žeravská hora jižně od Žeravy, 227 m. n. m.).

Výraznými vyvýšeninami západněji jsou například Liša góra/ Lissberg u Jarješku/ Jerischke (150 m. n. m.) nebo Šćeńcké hory/ Steinitzer Alpen jižně od Drjowku (158 m. n. m.). Na území chráněné oblasti Dolnolužický hřeben vynikají Kalawské hory/ Calauer Schweiz (161 m. n. m.) a Jarinské hory/ Gehrener heide (141 m. n. m.).

V Dolnolužickém hraničním valu pramení několik významných toků Dolní Lužice, které stékají severním směrem. Ve východní polské části pramení říčka Lubostná, která se u Gubina vlévá do Nisy. Západně od Nisy má v Čornojské góli své prameniště Małksa, která za Picnem spoluvytváří soustavu struh v Blatech. V oblasti Dolnolužického hřebenu pramení říčky Bresla a Dubowka.

 Bludný kámen - pozůstatek doby ledové

Vývoj přírody a krajiny

V okolí dnešních měst Lukowa/ Luckau a Kalawy/ Calau, také ve východněji ležících oblastech až k dnešní Chotěbuzi leželo jádro osídlení slovanského kmene Lužičanů, který dal zemi Lužici jméno. Koncem 9. století a v 10. století zde slovanské obyvatelstvo vybudovalo zhruba 30 hradišť. Podnětem k jejich výstavbě byly nejspíš útoky německých králů Jidřicha I. Ptáčníka a Oty I. K nejznámějším patřilo hradiště Tornow u Lubnjowa, které však bylo po důkladném archeologickém průzkumu odbagrováno při povrchové těžbě hnědého uhlí. Z dochovalých hradišť lze jmenovat například Freesdorf (jihovýchodně od Lukowa) nebo výšinné hradiště Jarin/ Gehren (jihozápadně od Lukowa).

Zhruba ve 12. století do této oblasti začalo pronikat německé obyvatelstvo. Postupně docházelo k rozsáhlým změnám v krajině. Lesy byly mýceny, ustoupily polím a pastvinám. Zbylé převážně dubové lesy byly využívány k pastvě domácích zvířat. Na rozsáhlých odlesněných plochách se vytvořila vřesoviště, která od 19. století opět začal pokrývat les. Na potocích stékající severním směrem byly vybudovány mlýny. Byly zakládány rybníky, které sloužily chovu ryb.

Severní část oblast, která na severu hraničí s Blaty, byla zasažena povrchovou těžbou hnědého uhlí.

Hodné zmínky je v současnosti pěstování pohanky a středisko ekologického zemědělství v obci Hogrozna/ Ogrosen, které sdružuje několik ekologicky hospodařících statků.

Pohled na hřeben Kalawských hor od severozápadu

Lesy

Dolnolužický hřeben je pokryt převážně lesy. Nacházejí se zde jedny z nejrozsáhlejších lesních celků v Dolní Lužici, ve kterých však převažují uměle vysazené borovice.

Cenné jsou místy dochovalé nebo nově vyvářené smíšené lesy borovice a dubu zimního. Na vlhčích severních svazích přirozeně rostou buky a smrky (např. v Gahroer Buchheide severně od vsi Gahro). Na severním úpatí a dalších vlhkých místech se vyskytují i olšovo-jasanové lesy.

Sýc rousný, vzácná sova žijící v lesích, se stala znakem přírodního parku. Hnízdí jen ve větších lesních celcích, například v Rochauerského vřesovišti (Rochauer Heide), v Babinském vřesovišti (Babbener Heide) nebo nebo Groźišćském lese /Sonnenwald. Ještě vzácnějším je kulíšek nejmenší, který byl dosud nalezen jen v Rochauerském vřesovišti.

Členité a rozmanité lesní porosty ještě nedávno obýval tetřev. Vyhynul po roce 1990. Program na jeho nové vysazení je již řadu let v přípravě.

Přirozený bukový les na severním svahu

Mokřady, vodní toky, vodní plochy

Příznačným druhem v létě chladných potoků Dolnolužického hřebenu je největší dolnolužický druh vážky páskovec kroužkovaný. Žije do 5 let jako larva a živí se drobnými živočichy. Kvůli vysychání horních částí toků a zakyselování již z některých míst vymizel.

Rak říční a mřenka jsou dalšími obyvateli potoků. Dnes jsou vzácné, protože v důsledku napřimování a úprav toků bylo narušeno životní prostředí, které bylo tvořeno kameny, odumřelým dřevem a jinými členitostmi toků. Také konipas horský vyhledává tekoucí vodstva, někdy mu postačují i náhony mlýnů.

Zvláštní ochranu požívají poslední dochovalá rašeliniště s výskytem vřesny bahenní, vřesovce čtyřřadého, rosnatky prostřední nebo rojovníku bahenního. 

Prameniště na severním svahu

K vzácným obyvatelům rybníků patří kuňka obecná. Je rozšířena především v okolí obcí Fürstlich Drehna, Změšowa/ Groß Mehßow, Bukowinky/ Buchwäldchen a Mukwaŕu/ Muckwar. Dalšími vzácně se vyskytujícími druhy na tomto stanovišti jsou hořavka, vydra říční, orlovec říční, moták pochop, jeřáb a labuť zpěvná.

Vodní plochy obývá také šídlo tmavé, vážka široká, vážka běloústá nebo vážka jasnoskvrnná (např. soustavu rybníků u Změšowa).

Rybník u Změšowa

Rozsáhlé mokřady (Borchelt, Stobritz) se nacházejí v severní části přírodní chráněné oblasti, na úpatí Dolnolužického hřebene.

Na části území, kde probíhala těžba rašeliny nebo hnědého uhlí, byly vytvořeny umělé vodní plochy (Schlabendorfer See, Stossdorfer See), zřízeny maloplošné chráněné oblasti a některá území byla ponechána samovolnému vývoji. 

Hohol severní v posledních letech osídlil zvláště uměle vytvořená jezera v krajině, kde byla ukončena těžební činnost. Vodní plochy a mokřady využívají k přenocování jeřábi, čejky, husy velké a další druhy ptáků. Jeřábi a husy velké se zde také od srpna v tisícových hejnech shromažďují a připravují se k tahu do jižních krajů.

Zemědělská krajina, oblasti bývalých dolů

Zvláštním životním prostředím jsou suché půdy v krajině vzniklé po těžbě uhlí. Žije zde svižník písčinný, suché traviny obývá saranče vlašské nebo dlouhoretka obecná. Členitější prostory osídlují linduška úhorní a ťuhýk.

V zemědělské krajině žijí koroptev polní, čejka chocholatá nebo moták lužní

Zařízení pro návštěvníky, informační střediska

Na okraji rozsáhlého mokřadu Borchelt, u Freesdorfu (směrem na Gossmar) byla vztyčena 20 m vysoká vyhlídková věž, která umožňuje jedinečné pohledy do mokřadu. Lze odsud mimo jiné pozorovat obrovská hejna jeřábů a hus velkých, které se zde shromažďují a připravují k odletu na jih.

Centrum přírodního parku Heinze Sielmanna

Nachází se v krajině, která se vyvíjí po ukončení těžby hnědého uhlí na okraji vsi Wanninchen. Je pojmenováno podle slavného filmaře zvířat Heinze Sielmanna.

Více údajů zde.

Návštěvnické centrum Zahradnický dům

Nabízí informace o přírodní chráněné oblasti v obnoveném zahradnickém domku v blízkosti vodního zámku v obci Fürstich Drehna.

Více údajů zde.

Statek Höllberghof u Langengrassau

Budování třístranného statku Höllberghofu bylo zahájeno v roce 1991 na základě 200 let starého vzoru ze vsi Dreiseitenhof. Při stavbě byly použity přírodní hmoty: kameny, dřevo, jíl, sláma a rákosí. Statek se skládá z obytného domu, sýpky, stodoly, chlévů, stájí, holubníku, včelínů a dalších zemědělských staveb a zařízení.

 Statek Höllberghof

Zahrada slouží k uchování zapomenutých odrůd zeleniny, bylin i okrasných rostlin. Na poli se dřívějšími postupy pěstují a sklízejí staré a téměř vymizelé odrůdy plodin. V chlévech a oborách jsou chovány staré druhy domácích zvířat (například ovce Skudde).

Ve statku jsou předváděna stará řemesla (např. plstění, pečení chleba) a dřívější rolnické postupy, pořádají se zde další vzdělávací akce.

Součástí statku Höllberghof je stálá výstava, hospoda (postavená podle vzoru chalupy ze vsi Jetš/ Jetsch) a obchod s místními výrobky (byliny, pečivo, vína, ovocné šťávy, lněný olej, med, dřevěné výrobky, hrnčířské výrobky, proutěné koše a další).

Více údajů zde.

 Statek Höllberghof

Odkazy a více

přírodní chráněná oblast Dolnolužický hřeben

společenství ekologicky hospodařících statků ve vsi Hogrozna

Fotogalerie - Další informace - Tisk