Lubáň

Město Lubáň/ Lubań/ Lauban leží na řece Hvizdě na severním úpatí Jizerských hor, v nejvýchodnější části historického markrabství Horní Lužice. Po vytyčení poválečné hranice mezi Polskem a Německem se Lubáň octla na polské straně; patří do województwa dolnośląskeho a je centrem powiatu lubańského, je také součástí Euroregionu Nisa. Město mělo 30. června 2007 21.897 obyvatel převážně polské národnosti. Ve znaku města vidíme zkřížené stříbrné klíče na půleném červeném a černém poli, v klenotu se nachází dvouocasý český lev.

Město se nachází na starobylé a významné dopravní tepně vedoucí ze Zhořelce do Vratislavi, respektive spojující střední Německo s oblastmi Slezska (Via regia). Ze své strategické polohy těžilo po ekonomické a kulturní stránce, přinášela mu však i četné obtíže způsobené zejména s průchody vojsk.

Dějiny města

Město bylo založeno pravděpodobně na místě slovanského osídlení (někdy kolem roku 1220). Během 13. století dostala budoucí Lubáň, nepochybně od českých králů, městská privilegia na základě práva magdeburského, jako město je poprvé výslovně jmenována až roku 1268. Od založení ve městě převažovalo německé obyvatelstvo. Někdy v 70. letech 13. století ve městě vznikl minoritský konvent.

Dnešní Lubáň

Od roku 1253 spolu s ostatní Horní Lužicí patřila Lubáň braniborským markrabatům z rodu Askánců, po jejich vymření připadla vévodu Jindřichu Javorskému, který tu mj. založil klášter magdalenitek (1320, jedná se o řeholi určenou původně pro kající se prostitutky). Po Jindřichově smrti (1346) se Lubáň vrátila do rukou Lucemburků a téhož roku vstoupila do svazku {Šestiměstí}, kde ji sice jednoznačně hospodářsky zastiňoval Zhořelec a Žitava, zato jistě předčila Kamenec a Lubij. Spolu s dalšími hornolužickými královskými městy je v nevydaném zákoníku Karla IV. Maiestas Carolina Lubáň zařazena mezi města, která neměla být nikdy zcizena od České koruny. Jako ostatní města Horní Lužice Lubáň již ve 14. století prožívala velký rozkvět, který se zakládal především na výrobě sukna, pivovarnictví a obchodu. Roku 1415 město upadlo do církevní klatby, když se jeden kněz zmocnil části stříbrné monstrance v kostele a městská rada dala pachatele oběsit. Trest za svatokrádež však podle dobových představ spadal do pravomoci církevního soudu, na Lubáňské byl proto uvržen tříletý církevní interdikt (zákaz vykonávání bohoslužeb) a celá záležitost se řešila i na nechvalně proslulém koncilu kostnickém.

Jako většina Lužičanů i Lubáňští patřili k odpůrcům husitství a byli jím výrazně postiženi. Během prvního zpustošení města husity v květnu 1427 zahynulo zhruba 1000 obyvatel města, včetně některých katolických kněží z Čech, kteří se marně za lubáňskými hradbami ukrývali před husitským pronásledováním. Jednou z obětí byl kněz Jan Rimer, později prohlášený za svatého. Roku 1431 husité dobyli a vypálili Lubáň podruhé; obzvláště při obojím plenění utrpěly oba kláštery. Zdá se však, že se město i zdejší církevní instituce poměrně rychle zotavily, soudě alespoň podle řady zbožných darů doložených ve 2. polovině 15. století. Tehdy proběhl pokus o reformu zdejšího minoritského kláštera a vzniklo tu několik náboženských bratrstev.

Roku 1525 ve městě zaznělo první kázání v duchu evangelia podle Martina Luthera a kolem roku 1540 už nabývali luteráni ve městě převahu. Zatímco klášter františkánů v důsledku reformace zanikl takřka neslyšně, klášter magdalenitek se v Lubáni udržel. Převorka kláštera přitom držela tradičně patronátní právo nad zdejším farním kostelem Nejsv. Trojice, to jest bděla nad jeho příjmy a jmenovala ke kostelu také faráře. To ovšem působilo potíže, protože měšťané požadovali pastora protestantského. Nakonec se v Lubáni, stejně jako v Budyšíně, po složitých jednáních ustálilo tzv. církevní simultaneum, to jest katolíci a protestanti užívali farní kostel zároveň, přesněji řečeno střídavě v předem vymezených dobách. Jako ostatní hornolužická města ztratila Lubáň po tzv. Pönfallu roku 1547 svůj pozemkový majetek (celkem deset vesnic); potrestání stavovského odboje včetně značných pokut zpomalilo a ztížilo její hospodářský vývoj. O kulturním rozmachu na konci 16. století svědčí založení významného gymnázia (1588), které čerpalo i z hmotného odkazu minoritského kláštera.

Roku 1619 došlo v Lubáni pod dojmem českého stavovského povstání k nepokojům. Během třicetileté války město zpustošily císařské (1632) i švédské jednotky (1641). K novému rozvoji města po skončení války přispěli i protestantští tkalci z Čech, kteří tu nalezli útočiště před náboženským pronásledováním. Nevytvořili zde však významnou komunitu, jako v Žitavě a Budyšíně.

Roku 1707 ve městě několik dní pobýval švédský král Karel XII., u nedalekého Henrykowa Lubańského (Katholisch Hennersdorf) byla svedena jedna z významných bitev slezských válek (1745). Roku 1757 město obléhali Prusové. V letech 1487, 1554, 1559, 1670, 1696 a 1760 Lubáň vyhořela. Město utrpělo průchody jednotek i za napoleonských válek, prchající francouzská armáda je roku 1815 zapálila. Roku 1815 Lubáň s celou východní Horní Lužicí připadla k Prusku a byla zařazena k provincii Slezsko. Industrializace 19. století navazovala úspěšně na dlouhou tradici místního soukenictví, město získalo železniční spojení. Rozvíjel se tu zejména textilní průmysl, zvláště výroba kapesníků (před 2. světovou válkou drtivá většina německé produkce kapesníků pocházela právě z Lubáně, kde se rozšířil slogan: "Lubáň čistí světu nos ..."

Lubáň byla nejvíce ze všech hornolužických měst postižena událostmi konce 2. světové války, kdy tudy velmi krutě prošla fronta: během přímých bojů mezi Rudou armádou a německými jednotkami v únoru a březnu 1945 bylo město nejméně ze 60 % zničeno. Po znovudobytí města Sověty byla Lubáň začleněna pod polskou správu; německé obyvatelstvo bylo odsunuto a nahrazeno příchozími z někdejšího polského východu. Většina značně poškozených budov byla v poválečném období stržena.

Pobořený historický střed města byl později částečně obnoven podle původního vzhledu (radnice, Špalíček, milník saské pošty na náměstí atd.). Poškození válkou a následná necitlivá zástavba v období totalitního režimu jsou však dodnes patrné. Partnerskými městy dnešní Lubáně je český Kolín a hornolužická Lubij.

Osobnosti

Z významných osobností, které se narodily nebo působily v Lubáni, zmiňme Marka Fritsche, hofmistra na dvoře Ferdinanda I., Pavla Fabricia, který zhruba ve stejné době působil na univerzitě ve Vídni a stal se lékařem u habsburského dvora; autora církevních zpěvů a zajímavé městské kroniky pastora Martina Behma († 1622), skladatele Jana Knöfela († po 1617), historiografa Abrahama Hosemanna († 1617) či astronoma Jakuba Bartsche. Z Lubáně pocházel i jeden ze spoluzakladatelů Hornolužické společnosti věd Karl Gottlob Anton; převorka proslulá zejména charitativním působením Elisabeth von Saldern († 1938). Lubáňští často svou kariéru rozvíjeli ve Vratislavi, která jim byla tradičně blízko i nábožensky (luteránská).

Památky

Nejcennější zachovalou stavbou je renesanční radnice z let 1539-44, architektem byl H. Lindener. Bohužel již v roce dokončení radnice vyhořela, zničeny byly knihy, obrazy i celé vybavení. Obnova trvala až do roku 1561, kdy byla dokončena věž. Požáry radnici poškodily ještě v letech 1659 a 1760. Radnice byla částečně zničena na konci druhé světové války. V 50. a 60. letech proběhla obnova. Radnici zdobí cenné portály a vnitřní klenuté prostory. Dnes se v ní nacházejí úřady a regionální muzeum.

Kramářská věž je zbytkem po první radnici, která shořela v roce 1487. Poškozená radnice byla rozebrána a kolem věže byly vystavěny domy měšťanů, Špalíček. Věž je vybudována z cihel a kamení. Název Kramářská pochází od trhů, které se pod věží konávaly.
Čtvercový soubor budov kolem věže, Špalíček, podlehl požáru v poválečných letech a byl zcela zbourán. V 80. letech 20. století započala nová výstavba podle původního vzoru, slavnostní otevření proběhlo v roce 2004.

Špalíček

Katolický kostel sv. Trojice navazuje na tradici starého městského a zároveň klášterního kostela magdalenitek (zmíněn r. 1320). Kostel zničil požár roku 1760, poté již nebyl obnoven, zachovala se pouze věž. V letech 1859-1861, v období průmyslového rozvoje města, kdy vzrostl počet katolíků, byl poblíž vystavěn kostel v neogotickém slohu. Kostel se vyznačuje cenným vnitřním vybavením podle návrhů mnichovského architekta Johanna Marggraffa. Oltářní obraz zhotovil pražský malíř Eduard von Engerth.

Trojiční věž byla původně zvonicí farního kostela sv. Trojice. Průřez věže při základu tvoří kružnice, v horní části přechází osmihran. Zachován je barokní náhrobek Johanna Vinoklena.

Městské hradby byly vybudované na počátku 14. století z čediče, který pocházel z blízkých kamenolomů. Tloušťka zdí dosahovala 2,4 m, město obkružovaly dvojitě, byly doplněny baštami a věžemi. V 70. letech 19. století byly hradby částečně rozebrány, příkopy zasypány. Dodnes se hradby zachovaly v severozápadní části.

Čtyři hlavní ulice byly při výstupu z města ukončeny bránami: Zhořeleckou na západě, Bratrskou na jihu, Mikulášskou na východě, Naumburskou na severu. Bratrská věž dodnes tvoří dominantu města při pohledu z jižní strany. Vybudována byla společně s opevněním ve 14. století. Byla umístěna při Bratrské bráně mezi dvěma pásy opevnění. Spodní část je zbudována z čediče, horní část je z cihel. Cihlové cimbuří bylo dokončeno až v 19. století.

Latinské humanistické gymnázium postavené v roce 1588 se stalo známým po celé Horní Lužici. Několikrát přestavěná budova se dochovala dodnes. Barokní kamenný portál nese letopočet 1752.

Solný dům v renesančním slohu nechalo město postavit v letech 1537-39. Sloužil jako sklad zboží a soli. Byl postaven z kamene mezi dvěma pásy hradeb. Spíše než architektonicky cennou stavbou je cenným svědkem minulosti. Na omítnutém pásu pod římsou z jižní strany se zachoval slabě čitelný letopočet 1539.

Dům Pod Lodí je nejcennější památkou, která dokládá kupecký charakter města. Byl vybudován v roce 1715 Janem Kirchhoffem. Rod Kirchhoffů se zabýval obchodem s plátnem a podílel se také na správě města. Dům byl zničen v období II. světové války a obnoven byl až v 70. letech minulého století. Na portálu je v kameni vyobrazena plachetnice na moři, odtud název domu.

Z dalších památek ještě vyniká evangelický kostel (původně hřbitovní) s novogotickým vybavením.

Odkazy a více

www.luban.pl  stránky města Lubáně (virtuální procházka po starém Lubáni i v českém jazyce)

Fotogalerie - Další informace - Tisk