|
|
Město Kamenec/ Kamjenc/ Kamenz leží v západní části Horní Lužice na řece Černý Halštrov/ Schwarze Elster pod vrchem Pastwina hóra/ Hutberg, na rozmezí mezi rovinatou oblastí severní Lužice a zvlněnější krajinou na jihu a západě. Město samotné má průměrnou nadmořskou výšku 198 m nad mořem. Kamenec se nachází v jihozápadním cípu jádrové sídelní oblasti hornolužických Srbů (asi 30 km severozápadně od Budyšína). Až do roku 2008 byl Kamenec střediskem Kreis Kamenz (odpovídá velikostí a významem zhruba bývalým okresům v České republice), který byl administrativně významný právě pro lužickosrbskou menšinu. V průběhu správních reforem provedených v polovině roku 2008 však byl kamenecký okres zrušen. Horní Lužice se od 1. 7. 2008 dělí jen na dva kraje: budyšínský a zhořelecký (zrušen byl zároveň i okres Žitava-Lubij). Kamenec měl 31. prosince 2007 17.802 obyvatel převážně německé národnosti (včetně připojených vsí), dodnes tu žije menšina Lužických Srbů. 85% obyvatel města se hlásí k luteránskému vyznání. Znak města tvoří zlaté městské hradby s branou a dvěma věžemi. Na každé z věží stojí trubač, oba trubači společně nesou český znak: dvouoocasého stříbrného lva na červeném poli, památku na českou minulost města. Kamenec se označuje také jako Lessingstadt, Lessingovo město: slavný dramatik a teoretik Gotthold Ephraim Lessing se tu 22. 1. 1729 narodil a dodnes se tu nachází jeho muzeum. Etymologie názvu města je jasně slovanská („místo na kameni"): město se skutečně nachází na skále, která občas dodnes vystupuje nad povrchem ulic. Kámen byl na prostoře města ostatně intenzivně těžen. Na severu a severovýchodě města se nacházejí též ložiska štěrku a kaolínu.
Dějiny města
Někdy na konci 12. století byl na místě dnešního starého města vybudován hrad, který měl chránit přechod obchodní stezky Via Regia přes Černý Halštrov. Na místě se předpokládá slovanské osídlení. Vznik města je spojován se šlechtickým rodem pánů původně z Vesty (německý rod pocházející ze středního Německa), později se psali již podle Kamence, s nímž souvisí i první písemná zmínka o městě (1225). Právě člen rodu pánů z Kamence Bernard II. se tehdy ujal obnovy požárem zničeného kostela v Kamenci, jak dokládá o tom vystavená listina, mezi jejímiž svědky se objevuje jakýsi župan Merboto, který byl patrně starostou zdejšího lužickosrbského obyvatelstva. Páni z Kamjence náleželi mezi nejvýznamnější šlechtické rody v Lužici. Ve 13. století založili klášter Mariina hvězda. Roku 1318 pánové z Vesty prodali město Kamenec poslednímu braniborskému Askánci markraběti Woldemarovi. Kamenec se tak stal pátým zeměpanským městem Horní Lužice. Stejně jako Budyšín či Zhořelec mohl těžit z výhodné polohy na důležité obchodní stezce, jako v ostatních hornolužických městech se tu rozvíjelo zejména soukenictví a hrnčířství.
Dnešní Kamenec, pohled z věže kostela P. Marie
Roku 1346 se Kamenz stal členem Šestiměstí. Roku 1429 město vypálili husité. Na samém konci 15. století tu vznikl klášter františkánů-observantů (reformované větve minoritského řádu), který založil a hmotně podpořil Vladislav II. Jagellonský (1493). Přes všechnu podporu ze strany zeměpána však františkáni ve městě nezakořenili a opakovaně vedli spory s radou i s městskými faráři kvůli vykonávání církevních obřadů, z nichž plynuly poplatky (především pohřby či křtiny). Ve 40. letech 16. století se Kamenec dostal do sporu s českým králem, když na uhrazení velikých plateb požadovaných na vedení válek s Turky použil výnos z prodeje církevních klenotů místních kostelů. 1547 byl Kamenec spolu se zbytkem Šestiměstí postižen Pönfallem, který zahájil jeho hospodářské ustrnutí. Jako další města Šestiměstí přijal Kamenec luteránskou reformaci. V roce 1565 opustili františkáni klášter sv. Anny, kostel dál sloužil Lužickým Srbům. Roku 1707 a 1842 město z velké části vyhořelo. V 19. století nabyla na významu pro hospodářský život města těžba žuly a štěrku. Význam měla i keramická a soukenická výroba, výrazný podíl na obživě obyvatel města mělo nejméně do poloviny 20. století i zemědělství. Až roku 1871 město získalo železniční spojení (trať Kamenec-Radeberg, později byla trať prodloužena až do Złeho Komorowa/ Senftenbergu, nyní je úsek Kamenec-Zły Komorow opět zrušen). Hlavní železniční tepna procházející Horní Lužicí nicméně Kamenec vynechala (trať Biskopicy/ Bischofswerda-Budyšín-Lubij-Zhořelec), následkem toho město nabývalo stále více okrajového charakteru. V listopadu 1944 byl v budově textilní továrny Noßke (Herrental č. 9) zřízen poboční tábor Groß-Rosen, kde bylo za nemilosrdných podmínek drženo více než 1000 lidí (z toho asi 150 Židů) využívaných na práci ve společnosti Elster GmbH, která se usadila v budově bývalých kameneckých skláren a jako součást koncernu Daimler Benz AG vyráběla součástky pro letadla; v táboře zahynulo nejméně 200 lidí. Město samotné neutrpělo za 2. světové války větší škody; 7. května 1945 Kamenečtí bez boje předali své město Rudé armádě. Období socialistického režimu mělo v Kamenci určité zvláštnosti, kdy např. májové demonstrace s oblibou využívaly dvojjazyčnosti kameneckého okresu, zástupců srbského lidu (kráčeli např. pod hesly Pod chorchoju Marxa, Engelsa Lenjna a Staljna doprědka k socjaljzmej!). Po roce 1990 město utrpělo vysídlením řady obyvatel zejména do starých spolkových zemí Německa. Na první pohled je zřejmé, že Kamenec byl budován pro mnohem větší počet obyvatel. S velkými problémy se potýká zdejší průmyslová výroba; ve městě zůstaly v provozu spíše menší podniky (textilní výroba, strojírenství, zpracování kaolínu). Sídlo tu mají i některé saské úřady (zemský úřad pro statistiku). Určitý význam má v Kamenci i zvolna se rozvíjející turistický ruch.
OsobnostiAndreas Dreßler (1530-1604), významný hornolužický renesanční malíř pocházel z Kamence; pracoval pro světskou i církevní vrchnost katolické i luteránské konfese. Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781), syn městského pastora, významný osvícenský spisovatel, publicista a literární kritik.
Busta G. E. Lessinga před Lessingovým muzeem V Kamenci působili také lékař a botanik Johannes Franke (1545-1617) či lékař a spisovatel Johann Gottfried Bönisch (1777-1831). K nejznámějším německým výtvarníkům současnosti patří Georg Baselitz (narozen 1938), malíř a sochař, vlastním jménem Hans-Georg Kern, původem z Němských Pazlic/ Deutschbaselitz u Kamence. Ze současných osobností je třeba zmínit předčasně zesnulého Matthiase Herrmanna (1961-2007), archiváře, historika a ředitele Lessingova muzea.
PamátkyMěsto krášlí celá řada bohatě vybavených kostelů. Nejdůležitější je luteránskoevangelický kostel Panny Marie, který svým umístěním na vyvýšenině, vysokou věží a strmými střechami dominuje panoramatu města. Kostel byl vystavěn v letech 1400-1480 převážně v pozdněgotickém stylu, k původním třem kostelním lodím byla později dostavěna ještě čtvrtá. Barokně byla později upravována věž. Z vnitřního vybavení kostela je nejcennější mariánský oltář, nádherně zdobená řezbářská práce z konce 15. století, oltář sv. Michaela z roku 1498. Skupina Ukřižování v triumfálním oblouku vznikla kolem roku 1400. Dřevěnou kazatelnu (1566) vymaloval Andreas Dreßler z Kamence. V kostele je uložena i relikviářová skříňka vykazující silné české vlivy (2. polovina 14. století). V kostele se dochovala i řada cenných náhrobků (mj. Lessingových rodičů) a křtitelnice (14. století).
Původně františkánský klášterní trojlodní kostel sv. Anny byl vybudován v letech 1493-1499 a vybaven je cennými pozdněgotickými vyřezávanými oltáři (sv. Anny, sv. Františka, sv. Spasitele s postavami Krista, Františka a Bernarda, a Panny Marie) zhotovenými mezi lety 1510-1520. Po vyhoření byl kostel opravován podle plánů Gottfrieda Sempera. Klášter původně kvůli sporům s měšťany nebyl začleněn do městského opevnění a dochovala se jeho samostatná hradební zeď. Jeden z posledních řeholníků kláštera se jmenoval Matyáš Rudolf a proslul v bajkách jako léčitel a alchymista.
Významný je kostelík sv. Jošta (1377), zřízený jako pohřební kaple, kde se dochovaly velmi cenné gotické nástěnné malby z doby kolem roku 1380. Odhaleny byly roku 1937 a zachycují život Krista, Panny moudré a pošetilé. Zajímavý je i pozdněgotický křídlový oltář. Návštěvu je třeba domluvit na evangelické faře u hlavního kostela.
Zmínit je nutno ještě katolický kostelík Máří Magdaleny v městské části Spittel, zřejmě nestarší části města.
Radnice, která se nachází na rozlehlém hlavním náměstí (Markt, 88m x 38 m), byla nově vystavěna po posledním velkém požáru města roku 1842 ve stylu benátské renesance (1847-1850), pod vedením žitavského architekta Carla Augusta Schramma.
Na hlavním náměstí se dále nachází pískovcová kašna (1570, dnes kopie) nazývaná Ondřejova podle purkmistra Ondřeje Günthera, který pro město po Pönfallu dosáhl zmírnění trestů českého krále. Kašnu zdobí socha Spravedlnosti, jedna z mála renesančních památek Kamence (snad dílo významného sochaře Kryštofa Walthera II.), habsburský orel a český lev, stejně jako znak Kamence. K jižní straně radnice přiléhají pozdně klasicistní masné krámy s klenutým podloubím, užívané obchodníky až do počátku 20. století.
V jádru Kamence, jehož půvabné křivolaké uličky zachovávají ještě hodně ze středověkého vzhledu města, se dochovala celá řada cenných měšťanských domů často se středověkými základy, např. hotel u Zlatého jelena na hlavním náměstí, renesanční tzv. Malzhaus, dále Ponickauhaus (dům pánů z Ponickau, Pólčnicka dróha/Pulsnitzerstraß č. 16) s barokní fasádou z roku 1745 (dnes je tu umístěno Muzeum západní Lužice), tzv. Feuerhaus, který patřil osobnímu lékaři Augusta Silného, nad jehož portálem je vymalován obraz požáru města roku 1707.
V Kamenci se dochovaly i zbytky městského opevnění, odstraněného z velké části roku 1835, Červená věž, Bašta, Klášterní brána.
Základní kámen k Lessingovu muzeu byl položen u příležitosti 200 let od Lessingova narození. Budova je věnována památce spisovatele, sbírkově se zaměřuje především na literární památky (celá řada cenných prvních vydání), ale slouží i jako vzdělávací centrum. Před muzeem stojí Lessingův památník od H. Knaura a stéla se scénami z Lessingových dramat (J. Peschel). V Lessingsgäßchen se nachází pamětní deska na místě, kde stávala fara (vyhořela 1842), rodný dům G. F. Lessinga.
Za výstup stojí Pastwina hora/ Hutberg (294 m n. m.) na západním okraji města. Z rozhledny (1864) se nabízí krásný výhled na Kamenec, západní část Horní Lužice, severním směrem lze dohlédnout až na rozhraní Horní a Dolní Lužice. Koncem srpna na sv. Bartoloměje se zde pořádá pouť, Kamjenska boršć/ Forstfest, pravděpodobně nejstarší lidová slavnost v Horní Lužici, pořádaná již od roku 1521.
Pohled z Pastwiné hory na Kamenec a krajinu Horní Lužice
Odkazy a vícewww.kamenz.de stránky města Kamence
Fotogalerie - Další informace - TiskMapa Lužice
Kliknutím na tlačítko Detail zobrazíte velkou mapu. Ve velké mapě ikonka "i" vpravo nahoře umožní zobrazit všechny zajímavosti Lužice. Každá zajímavost má aktivní kolečko - klinutím zobrazíte podrobnosti zajímavosti. Některé výřezy velké mapy mají turistické rozlišení, stačí kliknout jeho aktivní rámeček.
|
|